OSMÁK DEGU - OCTODON DEGUS

Spirit Of Angmar & Bithynie

FAKTA






Něco z historie

V místě svého výskytu jsou osmáci poměrně hojnými hlodavci. Jsou zde považováni za škůdce, protože kradou obilí i další plodiny a někde zpusobují i poměrně značné škody ohlodáváním kůry stromů a keřu.
Osmáci degu byli v sedmdesátých letech dovezeni z Chile do Spojených států. Bylo dovezeno deset párů osmáků pro zoologické zahrady. Po jejich rozmnožení se začali osmáci využívat i jako laboratorní zvířata. Od osmdesatých let se začali objevovat i v domácnostech jako rodinní mazlíčci. Do České republiky se osmáci dostali z Tierparku v Berlíně. Byli původně chováni v pražské zoo. Jako laboratorní zvířata patrně v naší republice nebyli nikdy používáni. Teprve po úspěšném rozmnožení se dostali i do rukou soukromých chovatelů, kteří samozřejně s jejich chovem pokračovali.
Dnes jsou osmáci zvířaty poměrně snadno dostupnými, jejich chov nepodléhá žádným nutným povolením, jako např. chov velkých papoušků, většiny želv a hadů.


Osmáci u nás:
  • ZOO Plzeň

Osmáci ve světě:
  • Bronx ZOO, New York, USA
  • Bostonské muzeum vědy, USA
  • National ZOO, DC, USA
  • Tierpark Chemnitz, Německo
  • Tierpark Berlin, Německo
  • Artis, Amsterdam, Nizozemí

Biologické zařazení osmáků degu

Kmen: Obratlovci (Chordata)
Třída: Savci (Mammalia)
Řád: Hlodavci (Rodentia)
Podřád: Morčatovci (Caviomorpha)
Nadčeleď: Octodontoidea
Čeleď: Osmákovití (Octodontidae)
Rod: Osmák (Octodon)
Druh: Osmák Degu (Octodon degus)


Divoce žijící příbuzní

Kde osmáky najdeme:
Všechny druhy osmáků, kteří byli dříve nazýváni pamyši, pocházejí z Jižní Ameriky. Centrem jejich rozšíření jsou Andy, najdeme je ve státech, v nichž tyto hory leží - od Peru, Chile až po Argentinu. Obývají různá prostředí, kterým se přispůsobili. Díky tomu je můžeme nalézt u mořského pobřeží, stejně jako v alpínském pásmu hor. Přestože jsou ve volné přírodě hojně zastoupeni, ví se o jejich životě velmi málo.

Nejbližší příbuzní osmáků degu:
Kururo (Spalacopus cyanus)
Je rozšířen ve středním Chile, kde v horách sídlí až do nadmořské výšky 3000m. Je menší než osmák degu (v rozmezí 60 - 100g), tělo má válcovitý tvar, jeho délka je 14 - 16cm. Šupinatý ocas je relativně krátký (4 - 5cm), zužující se ke konci. Srst je tmavá až černá. Kururo má malé oči, jeho řezáky jsou velmi široké, dlouhé a značně zakřivené. Žije v početných koloniích, které vytvářejí dlouhé a složité systémy nor. Tyto nory jsou však poměrně mělké. Při jejich hloubení kururové vydávají zvláštní trylkovité zvuky. Kolonie nežijí na stále stejném místě, po vyčerpání potravy se všichni jedinci odstěhují jinam.

Osmák skalní (Aconaemys fuscus)
Pochází z Chile a středozápadní Argentiny. Je zbarven tmavě hnědě, má krátký ocas, který není zakončen štětičkou chlupů. Většinu času tráví v podzemí. Jeho výskyt je vázán především na blahočetové lesy.

Osmák plchovitý (Octodontomys gliroides)
tento druh je rozšířen v jihozápadní Bolívii, severním Chile a severozápadní Argentině, žije v polohách 2000 - 5000m n.m.. Má válcovité tělo, světle šedé až hnědé barvy. Bříško má bělavé. Jeho váha dosahuje 100 - 200g. Ocas je velmi dlouhý, jeho délka je stejná jako délka těla. Konec ocasu je opatřen štětkou prodloužených chlupů. Je to typické zvíře horských pouští, jeho životním prostředím jsou kamenné sutě, ve kterých se skrývá. Zdejší porosty jsou pouze řídké křoviny a kaktusy. S osmákem plchovitým se můžeme setkat i pod domorodým názvem chozchoz.

Viskačovec (Octomys mimax)
Žije na podobných místech jako osmák plchovitý. Dosahuje váhy 120 - 140g, celková těla je 30 - 33cm. Polovinu této délky přitom tvoří ocas. Ocas viskačovců má velmi nápadnou štětku prodloužených chlupů, která je už od poloviny jeho délky.


Jak žijí osmáci degu ve volné přírodě

Kde je najdeme:
Osmáci degu jsou velmi přizpůsobivým druhem zvířat, žijí nejen na pustých, kamenitých místech, ale i v blízkosti lidských obydlí, v městských parcích a poblíž zemědělských farem. V příměstských oblastech bez váhání obsazují i městské skládky. Ve své domovině jsou považováni za škůdce. Nejen že kradou různé zemědělské plodiny, ale působí značné škody ohryzem ovocným stromů, keřů a vinné révy.

Jak osmáci bydlí:
Osmáci degu žijí v koloniích, které mají podle životních podmínek různé počty jedinců. Všechna zvířata jedné kolonie žijí ve složitých bludištích, která jsou tvořena norami a vyběhanými ochozy, ale i různými skalními štěrbinami, hromadami kamení a jinými přirozenými úkryty. Nory si osmáci částečně hrabou, částečně využívají přirozených puklin a štěrbin, které podle svých potřeb upravují. Každá kolonie má své teritorium (určitý životní prostor), které obývá a nepustí do něj příslušníky jiné kolonie. Jednotliví osmáci se navzájem poznávají podle pachu.

Výživa a přijímání potravy:
Osmáci se ve volné přírodě živí především travními porosty, různými hlízami a cibulemi, jídelníček si zpestřují semeny rostlin a kůrou stromů. Neupadají do zimního spánku, na horší časy si ukládají a schovávají především semena. Jsou to zvířata na stravu nenáročná, nemají-li nic jiného, spokojí se se suchými listy stromů a jejich kůrou. V zemědělských oblastech se živí obilím a ostatními plodinami, které kradou. Jsou proto považováni za škůdce. V parcích a příměstských oblastech se přiživují i na skládkách odpadů. Při přijímání potravy si osmáci přidržují jednotlivá stébla trav i semena předními tlapkami, podobně jako činčily. Používají buď obě současně, nebo jenom jednu. Sedí přitom na zadních nohách. Slupky semen si oloupu předními zuby, do oříšků se dostávají prokousáním částí skořápky.

Péče o srst:
Osmáci velice pečlivě ošetřují svou srst. Péče spočívá především v písečných koupelích, které osmáci využívají na údržbu srsti. Srst se pak neslepuje a udržuje si své přirozené tepelně-izolační vlastnosti. Pomocí předních tlapek si osmáci srst "vyčesávají", především v období její výměny. Na hůře přístupná místa používají i zadní končetiny a také svoje zuby. Péče o srst je i důležitým sociálním momentem, protože osmácí se vzájemně srst "pročesávají" zuby. Tím se nejen seznamují s pachem každého obyvatele kolonie, ale tato péče má i význam při vytváření hierarchického žebříčku.

Nepřátelé osmáků:
Přirozených nebezpečím pro osmáky jsou draví ptáci a šelmy. Draví ptáci přestavují nebezpečí ze vzduchu – ptáci se řídí především zrakem, proto osmáky částečně chrání jejich zbarvení. Po zjištění nebezpečí vydávají osmáci varovné zapískáním, na tento signál se všichni členové kolonie ukryjí. Také menší šelmy, lišky apod., přestavují pro osmáky ohrožení života. V případě šelem, které se řídí i čichem, ochranné zbarvení příliš nepomáhá. Je třeba rychlý únik do úkrytu. Osmáci mají obrovskou schopnost odrazu., vyskočí z místa do výšky až 60cm. Odraz do dálky je velmi podobný. Schopnost bleskurychlé reakce spolu s obranným systémem svlékání ocasu dává osmákům naději na únik takřka přímo z tlamy šelmy. Té pak zůstane pouze svlečená kůže z ocasu.


Chování osmáků degu

Společenský život osmáků:
Osmáci jsou velmi společenští tvorové, žijí v početných koloniích. Na příhodných stanovištích – volných travnatých planinách a úbočích hor – může být jejich počet značný, až 260 jedinců na hektar. Přesto se o jejich životě ve volné přírodě mnoho neví. Osmáci v kolonii se poznávají podle pachu. Vetřelce, tedy příslušníka jiné kolonie, mezi sebe nevpustí, zaženou ho pryč ze svého území.

Hierarchie v kolonii:
Uvnitř kolonie existuje hierarchie – tedy jistý sociální řád, vzájemná nadřízenost a podřízenost jednotlivých osmáků. Hierarchický žebříček vzniká u všech společensky žijících zvířat, osmáci nejsou žádnou výjimkou. Jistým ukazatelem společenského postavení konkrétního zvířete jsou hromady větviček, které osmáci budují. Z nalezených větviček postaví osmáci kupku, čím je vyšší, tím vyšší postavení má daný jedinec. Patrně to souvisí s tím, že tyto hromady slouží osmákům jako rozhledny a vyšší stavba umožňuje lepší pozorování. Tak může osmák dříve reagovat na případné nebezpečí. Nadřazení osmáci smí beztrestně sebrat podřízenému potravu, naopak něco podobného si podřízený osmák nesmí dovolit. Okamžitě je zahnán. Vedoucí zvířata mají také právo na lepší místo k odpočinku apod. Postavení jednotlivých zvířat není neměnné, vyvíjí se a závisí na mnoha faktorech (věk, fyzická zdatnost, zkušenosti, březost apod.). Vzájemné šarvátky o vyjasnění si místa na společenském žebříčku nejsou nijak nebezpečné, obvykle jde o vzájemné zastrašování při vzpřímeném postoji na zadních končetinách. Osmáci při tom vydávají varovné pískání, ale většinou nepoužívají svých ostrých zubů, bojují spíše předními tlapkami. Případné pokousání bývá obvykle pouze povrchové.

Sociální chování:
Osmáci jako sociální tvorové žijící v početných koloniích mají výrazně vyvinuté prvky sociálního chování. To spočívá nejen v hierarchickém žebříčku, ale i ve výpomoci při výchově mláďat, sledování nebezpečí, vzájemných hrách, péči o srst a dalších denních činnostech. Při zajišťování bezpečnosti kolonie používají osmáci celou škálu zvuků. Jinak zní varovný signál při nebezpečí ze vzduchu (draví ptáci), jinak signál pro nebezpečí ze země (šelmy). Na varovný signál reaguje celá kolonie – každý osmák hledá okamžitě úkryt. Zajímavé je, že rychleji reagují osmáci na varovný signál hierarchicky výše postaveného jedince, zapíská-li zvíře nízko postavené, ostatní reagují výrazně pomaleji. Osmáci jsou vzorní rodiče, do výchovy potomků se obvykle zapojuje větší množství zvířat z kolonie. Samci nebývají vůči mláďatům agresivní, nehrozí nebezpečí, že by je sežrali. Naopak je v hnízdě zahřívají a pečují i o jejich srst. Samice jsou velmi tolerantní k cizím mláďatům. Má-li více samiček mláďata, vzájemně je přikrmují a cizí od sebe neodhánějí.


Hlasové projevy osmáků

Hlasové projevy osmáků (na rozdíl od mnoha jiných hlodavců) se pohybují v kmitočtu, který lidé mohou slyšet. Osmáci mají velmi širokou škálu zvuků, které vydávají. V textu se dá jen těžko jejich řeč popisovat. Pískají, cvrlikají, vrní, jednotlivé zvuky se ještě liší hlasitostí a výškou tónů. Jinak se ozývají, když mají pocit nebezpečí, jinak pískají mláďata na matku. Chováme-li osmáky, brzy se naučíme jejich řeči alespoň částečně rozumět.

Řeč mláďat
Mláďata ihned po narození jsou schopna se hlasově projevovat. Když sají mateřské mléko, jemně vrní a pískají. O něco vyšší pískání vydávají tehdy, když volají svou matku. Dáme-li mláďata od matky pryč, pískají na matku, a ta jim velmi hlasitě odpovídá. Pakliže jsou mláďata s ní v kleci, vrací se po jejich zapískání okamžitě zpátky k nim. Na pískání mláďat reagují i ostatní členové skupiny. Především jsou-li mláďata malá a jejich matka se nevrací, přicházejí k mláďatům ostatní samice nebo i jejich otec. Uklidňují mláďata svou přítomnost a zahřívají je.

Varovné signály
Vstoupíme-li zcela nečekaně do místnosti nebo uděláme-li nějaký nezvyklý prudký pohyb, setkáme se s varovnými signály. Jde o velmi ostré nemelodické zapískání, po kterém následuje okamžitý úprk všech osmáků na bezpečné místo. Zajímavé je, že na varovné signály reagují nejen osmáci žijící ve společné kleci, ale i zvířata, která žijí třeba ve vedlejší místnosti. Jejich reakce je ovšem pomalejší. Iv domácím prostředí můžeme slyšet více druhů varovných signálů – jinak budou osmáci reagovat na náš prudký příchod do místnosti, jinak budeme-li v místnosti například házet míčem.

Zastrašovací signály
Při vzájemném soužití dochází i u jinak velmi přátelských osmáků k občasným potyčkám. Zvířata se proti sobě staví na zadní končetiny, bojují však většinou pouze předními tlapkami, jen ve zcela vyhrocených případných použijí zubů. Před vlastním soubojem se snaží protivníka zastrašit. K tomuto účelu slouží nejen postoj na zadních končetinách (menší zvíře většinou samo ustoupí), ale především hlasové projevy. Ty jsou velmi podobné výstražným signálům, nebývají však tak hlasité. Oproti výstražnému se však toto pískání opakuje častěji.

Uklidňující signály
Dojde-li mezi osmáky k nějaké potyčce, může jít o vyjasňování si vzájemného postavení, bitvu o chutné sousto apod., můžeme se setkat s dalším zajímavým hlasovým projevem. Podřízený osmák se začne projevovat jako mládě, aby výše postaveného osmáka uklidnil a vyhnul se případnému trestu. Z bojovného postoje na zadních nohách se postaví na všechny čtyři končetiny, krk téměř přitiskne k zemi. Je otočen hlavou k nadřazenému zvířeti, tlamou se ho zezdola téměř dotýká a píská podobně jako mláďata. Toto podřízené chování většinou okamžitě výše postavené zvíře uklidní a to si přestane "poraženého" všímat.

Ostatní zvukové projevy
Osmáci často pískají během říje. Jde o opakované pískání především samců, které předchází vlastnímu paření. Někdy však podobným způsobem pískají i po úspěšném páření. Velmi podobně pískají také samostatně žijící osmáci, častěji samečci než samičky. Vydrží pískat dlouhé hodiny, zřejmě volají ostatní. Toto pískání je projevem osamělosti, a jestliže vám podobným způsobem osmák doma "pláče" je vhodné se mu více věnovat nebo mu pořídit kamaráda.


Schopnost učení

Osmáci jsou zvířata s poměrně vysokou inteligencí. Pokud bychom je chtěli srovnat s jinými doma běžně chovanými hlodavci, dalo by se říci, že jsou inteligentnější než většina z nich, přibližně stejně jako potkani. Velmi rychle si přivykají na nové prostředí, vítají i změny ve svém obydlí. Snadno se naučí používat všechny hračky, které jim do klece dáme a je na nich vidět radost z nového. Osmáci jsou velmi zvědaví, i ti nejbázlivější půjdou po chvilce prozkoumat každou novinku. Naučit se běhat např. v kolotoči je pro ně otázkou pár desítek minut. Osmáci se naučí přiběhnout k nám na zavolání (ať již jménem nebo nějakým signálem), vítají nás po příchodu domů. Snadno si zapamatují zvuky, které předcházejí krmení a při šustění nebo otevírání lednice již budou čekat na místě, kde je obvykle krmíme. Chceme-li osmáka přivyknout na přiběhnutí na zavolání, podaří se nám to většinou velmi brzy. Zavoláme na něj jménem (ale můžeme použít i signálu – zapískání, zamlaskání apod.) a nabídneme mu nějaký pamlsek. Čím častěji budeme přivolávání opakovat, tím rychleji se to osmák naučí. Je vhodné podobnou motivaci využívat při každém krmení. Do měsíce k nám pak bude osmák na zavolání přibíhat. Všechny dovednosti se samozřejmě rychleji naučí mládě, ale i starší osmáci mají zachovánu velkou schopnost učení. Při poměrné dlouhověkosti osmáků je to samozřejmě nutnost, jinak by ve volné přírodě nemohli obstát. Pro chov v domácnostech je to velká výhoda. Osmáci si snadno a rychle zapamatují i prostor, v němž jsou volně vypouštěni – na probíhačky ve velkém prostoru se vždy těší. I v místnosti si brzy najdou úkryty, kam mohou schovávat pamlsky (klidně k tomu využijí místo třeba pod kobercem). Vysoká inteligence dělá z osmáků zajímavé společníky i větším dětem a samozřejmě i dospělým, kteří tuto vlastnost dokážou ocenit.


Pět hlavních rad pro chov

  • Osmáci jsou společenská zvířata, nesmíte je trápit samotou.
  • Při krmení je lepší střídmost, přebytek kvalitní potravy je pro osmáky škodlivý.
  • Osmáci potřebují dostatek životního prostoru, jsou to zvířata temperamentní a pohyblivá.
  • Hlodání je pro osmáky typické, dokážou rozkousat téměř vše.
  • Při manipulaci osmáky NIKDY nechytejte za konec ocasu, jinak hrozí, že vám zůstane v ruce a váš osmák bude do konce života bez této ozdoby.