OSMÁK DEGU - OCTODON DEGUS

Spirit Of Angmar & Bithynie

NEMOCI A PROBLÉMY


Jak osmáci degu vypadají

Osmáci mají krátké, zavalité tělo, silný krátký krk a vzhledem ke svému tělu poměrně velkou, robustně vyhlížející hlavu. Dospělá zvířata dosahují váhy mezi 200–300 gramy, délka těla je okolo 13 až 18 centimetrů. Ocas je dlouhý, dosahuje asi 1/3 délky těla. Ocas je porostlý řídkými krátkými chlupy, pouze na jeho konci je štětička delších černých chlupů. Ocas slouží osmákům jako částečný ochranný prvek, jeho kůže totiž snadno praská a stahuje se (podobně jako u myšic a plchů). Přední i zadní nohy měly původně pět prstů, první prst („palec") je redukovaný. U předních končetin zcela, na zadní najdeme jeho krátký zbytek. Prsty jsou opatřeny drápy. Ty jsou dosti dlouhé a ostré a napomáhají osmákům ve šplhu. Zadní nohy jsou delší než přední (přední končetiny mají pouze 1/3 váhy končetiny zadní) – to svědčí o schopnosti silného odrazu osmáků. Všechny končetiny jsou velmi pohyblivé, umožňují zvířatům šplhat, skákat i rychle běhat. Přední nohy osmáci používají k podávání a přidržování potravy, mohou přitom používat obě nebo pouze jednu končetinu. Pohyblivost ramenního kloubu je vícesměrná. To je dáno tím, že osmáci mají vyvinutou klíční kost. Ušní boltce jsou dosti velké (2-2,5 cm), široké, při špičce okrouhlé, pouze řídce porostlé srstí. Pohyblivost ušije poměrně velká. Velikost a pohyblivost boltce ukazuje na to, že sluch patří k nejdůležitějším smyslům osmáků degu. Oči mají osmáci tmavé, středně velké. Jsou umístěny po stranách hlavy, zorné pole osmáků je tím pádem velmi široké a umožňuje zvířatům dobrý přehled, aniž by musela otáčet hlavou. Oči poskytují osmákům informace i o možném nebezpečí ze vzduchu, draví ptáci patří totiž k hlavním nepřátelům osmáků. Hmatové vousy jsou dlouhé a usnadňují zvířatům orientaci především v úkrytech. Horní pysk mají osmáci rozštěpený, podobně jako třeba králíci či morčata. Navíc jej pomocí svalů mohou zatáhnout dozadu a jsou pak dobře patrné řezáky. Řezáky (hlodavé zuby) jsou hladké, nerýhované, v mládí nažloutlé. Věkem se zabarvují až do sytě oranžovohnědé barvy. Špičáky chybí. Stoličky nemají kořeny a jejich žvýkací plochy mají v dolní čelisti tvar osmičky – odtud pochází rodové jméno osmáků, v horní čelisti je jejich tvar ledvinovitý. Jejich celkový počet je 20. Zubní vzorec je u osmáků 1013 lomeno 1013 Řezáky dorůstají zvířatům velmi rychle, o 1,5-2,5 cm za měsíc. Proto je nutné dopřát zvířatům dostatek tvrdé potravy, aby si zuby mohla obrušovat. Kůže je poměrně silná, tvoří 10–12 % hmotnosti těla, což svědčí o tom, že jsou osmáci živočichové žijící částečně v úkrytech. Srst mají zvířata hustou, s dobře vyvinutou podsadou. Pesíků není na těle mnoho a mají světlou, téměř bílou barvu. Základní barva osmáků je hnědošedá s příměsí černé. Límeček a kroužky okolo očí jsou světlejší. Břicho je světle šedohnědé, na prsou tmavší, zesvětlující směrem ke kořeni ocasu. Ušní boltce jsou zvenku tmavošedé, uvnitř bílé, vousy zčásti bílé, zčásti černé. Ocas je zespodu světlejší, shora a na špičce černý až do 1/3 své délky.

Anatomie osmáků degu
Kostra osmáků je poměrně robustní, skladba kostí je shodná s ostatními hlodavci (k základním znakům patří vyvinuté klíční kosti, kostní hřebeny na lebce sloužící k úponu silných žvýkacích svalů, penisová kost, úplný jařmový oblouk). Žeber je 12 párů, z toho 9 pravých (přirostlých ke kosti hrudní) a 3 páry nepravých. Trávicí ústrojí odpovídá tomu, že jsou osmáci býložravci. Žaludek je poměrně velký, ledvinovitého tvaru, střeva jsou dlouhá, protože trávení rostlinné potravy vyžaduje delší dobu (délka střev je až l0x větší než délka těla). Slepé střevo je u osmáků velmi vyvinuté, mikroorganismy v něm žijící napomáhají trávení celulózy. Slepé střevo má význam i pro hospodaření s vodou. Plíce jsou dobře vyvinuté, levá plíce je složena ze tří laloků, pravá ze čtyř. Srdce dosahuje 0,7 % hmotnosti těla, což je známkou poměrně velkých fyzických schopností na krátké vzdálenosti. Ledviny osmáků jsou kulovitého tvaru, na povrchu hladké, v jejich středu se nachází ledvinná pánvička. Ledviny jsou vůči tělu poměrně velké (cca 0,8-1 % hmotnosti těla) – to ukazuje na jejich značnou výkonnost a vysvětluje i schopnost osmáků přežít v některých dobách takřka bez vody. Děloha u osmáků je dvojitá (má dvě oddělená děložní těla), samička má dva páry mléčných bradavek. Varlata u samců neleží v šourku mimo tělo, jako tomu je u některých savců (psi, králíci atd.), jsou uložena v dutině břišní. Pyj obsahuje penisovou kost.


Příznaky nemoci

Hlavním předpokladem pro spokojený život našich osmáků je především jejich zdraví. Pouze zdravé zvíře je veselé, čilé a rádo si s námi hraje. Proto je péče o zdraví osmáků stejně důležitá, jako jejich správné krmení.

Jak rozeznat případnou nemoc
Včasné rozpoznání příznaků případného onemocnění dává naději na rychlou a úspěšnou léčbu. Proto je třeba zvíře dobře znát a jakékoliv odchylky od normálu bedlivě sledovat. Prvním signálem, že něco není v pořádku, je změna v chování zvířete. Rychlý a temperamentní živočich je skleslý, malátný, pomalu reaguje na jakékoliv podněty. Naopak jindy klidný osmák se stává nedůtklivým a mrzutým - to vše napovídá, že je možná nemocen. Pokud se nám chování daného jedince nelíbí, věnujeme pozornost jeho tělesnému stavu. Nejprve prohlédneme pečlivě srst - u zdravého zvířete má být přiměřeně hustá, lesklá, hladká a přiléhavá. Vadou je srst matná, zcuchaná, znečištěná. Poruchu zdraví signalizuje rovněž lomivost chlupů nebo jejich nadměrné vypadávání, případně zcela lysé okrsky. Kůže osmáků má být pružná, lehce odtažitelná, přitom musí k tělu dobře přiléhat. Na kůži si povšimneme případného zarudnutí či strupů. Velkou pozornost je třeba věnovat sliznicím - především pak očím a sliznici dutiny ústní. Viditelné sliznice důkladně prohlédneme, zkontrolujeme spojivky očí a sliznice dutiny listní. Měly být mít jemně růžovou barvu a neměly by být zduřené. Okolí nosních otvorů a očí má být suché a čisté. Prohlédneme také uši, jsou-li čisté a nevytéká-li z nich maz, který může někdy i okolo uší zaschnout v pevné útvary. Významným zdravotním ukazatelem je přijímaní potravy, tekutin a také konzistence trusu. Zdravá zvířata projevují zájem o potravu. I když jsou sytá, jdou předložené lahůdky alespoň prozkoumat. Nemocné zvíře nechává potravu bez povšimnutí nebo ji přijímá jen váhavě, často se naopak zvyšuje příjem tekutin. Konzistence trusu je také důležitá - při jeho výrazné změně bez změny v systému krmení a druhu krmiva můžeme usuzovat na onemocnění. Pokud se nám zdravotní stav osmáka nezdá být dobrý a chováme-li osmáky ve skupině, izolujeme ihned nemocné zvíře od ostatních do karanténní nádrže. Pokud by se jednalo o přenosnou chorobu, snadno by se mohli nakazit i ostatní osmáci. Oddělením nemocného zvířete tomu můžeme částečně zamezit. Vždy je lepší bez zbytečného otálení navštívit veterinárního lékaře, který nám jistě poradí. Před návštěvou je dobré si sepsat nebo zapamatovat všechny odchylky od normálu, abychom lékaři usnadnili rozpoznání případné nemoci.


S jakými chorobami se mužeme setkat

Nemoci, se kterými se u osmáků setkáváme, můžeme rozdělit na nemoci nakažlivé (bakteriální nebo virové), nemoci parazitární, nemoci vyvolané plísněmi a ostatní nemoci. Zvláštní skupinu tvoří úrazy a otravy (ať již jedy nebo léky, krmivem apod.). Nemoci je velké množství, je však dobré ty nejčastější znát, abychom jim mohli lépe předcházet. Nejčastější jsou onemocnění zažívacího ústrojí a s ním spojené problémy.

Nakažlivé nemoci bakteriálního původu
S většinou bakteriálních onemocnění, která přenášejí divoce žijící zvířata, se v domácím chovu osmáků nesetkáme. Jiná je situace u bakterií běžnějších -jejich výskyt je totiž zaznamenáván i u zdravých zvířat (především E. coli, mikrokoky a Próteus mirabilis). Tyto bakterie u zdravého zvířete nezpůsobují zdravotní komplikace. Dojde-li však k narušení zdravotního stavu (např. podáním závadného krmiva, stresem, nachlazením), mohou tyto bakterie způsobit vážné zdravotní komplikace.

Nakažlivé nemoci virového původu
Většina onemocnění virového původu je na osmáky přenosná z ostatních laboratorních zvířat nebo z volně žijících hlodavců. Při chovu osmáků v domácnostech přenos virových chorob nehrozí. Léčba virových onemocnění je poměrně složitá, vždy je nutná návštěva veterinárního lékaře, a mnohdy nebývá příliš úspěšná.

Parazitární nemoci
Parazitózy můžeme rozdělit na endoparazitózy (tj. nemoci způsobené parazity žijícími v těle zvířat) a na ektoparazitózy (tj. nemoci způsobené vnějšími parazity).

Endoparazitózy
Kokcidiózy
Původcem tohoto onemocnění jsou prvoci, kteří mohou žít ve střevě osmáků, aniž by způsobovali zdravotní komplikace. Při jejich přemnožení (následkem nevyhovujících hygienických podmínek, stresu, špatné výživy apod.) však spolu s bakteriemi mohou způsobit zánět žaludku a střev. Osmáci trpí nechutenstvím, průjmem, srst je naježená a matná. Léčbu stanoví veterinární lékař. Nejlepší prevencí je dokonalá hygiena ubikace osmáků. Preventivně působí rovněž vyvážená výživa s dostatkem vitaminu C. V některých (u nás na trhu dostupných) granulích pro králíky, které osmákům přidáváme, jsou obsažena kokcidiostatika - tj. látky, které brání přílišnému pomnožení kokcidií v těle zvířete.

Helmintóza (začervení)
Začervení se projevuje trávicími obtížemi - průjmem, hubnutím a špatnou kvalitou srsti. Léčbu i diagnózu stanoví veterinární lékař. U osmáků získaných u chovatelů nepřicházejí helmintózy příliš v úvahu, neboť se jedná o zvířata již několik generací žijící v zajetí. Teoreticky by bylo možné setkat se s těmito obtížemi u zvířat z odchytu.

Toxoplasmóza
Toto onemocnění vyvolává kokcidie Toxoplasma gondii. Základním zdrojem šíření nákazy jsou kočky, v jejichž střevní výstelce probíhá úplný vývojový cyklus tohoto parazita (vývoj je velmi složitý a může se uskutečnit pouze u kočkovitých šelem). Dalo by se říci, že v našich podmínkách jsou kočky jediným specifickým a definitivním hostitelem, ostatní teplokrevní živočichové jsou ve své podstatě pouze mezihostiteli (nespecifickými hostiteli). Infekce se ve většině případů téměř, neprojeví (tzv. latentní průběh). Akutní projevy toxoplasmosy se někdy mohou také vyskytnout - mezi typické příznaky patří nechutenství, apatie, průjmy, které vedou ke značné vyhublosti zvířete. Někdy může docházet k nervovým příznakům - křečím, zaklánění hlavy, pohyby se mohou stát nekoordinované. U březích samic může toxoplasmóza vyvolat potrat, narození mrtvých nebo neživotaschopných mláďat. Správné určení nemoci by vždy měl provést veterinární lékař, který by zároveň měl navrhnout vhodný postup léčení. Důležitou prevencí tohoto onemocnění je nezkrmování trávy z míst, kde předpokládáme pohyb koček.

Ektroparazitózy
Draví roztoči
V letních měsících se občas setkáme s tím, že chovaní osmáci začnou bez zjevné příčiny hubnout, jsou neklidní, často se drbou, nemnozí se, případně dochází k požírání vlastních mláďat (kanibalismu). Při důkladné prohlídce můžeme u zvířat pozorovat mírně zarudlé až kopřivkovité skvrnky, většinou na bříšku a v podpaží. Příčinou je napadení zvířat larvami dravých roztočů čeledi Trombiculidae - sametek. Tito roztoči napadají všechny suchozemské obratlovce, včetně člověka. Dospělí jedinci žijí skrytě v horních vrstvách půdy a živí se drobnými členovci nebo jejich vajíčky. Larvy po vylíhnutí vylézají na travní porosty a ostatní vegetaci, odkud si je spolu s krmivem také nejčastěji zavlečeme do chovu. Jsou mikroskopické (0,1-0,2 mm), oranžové až červené barvy. Po napadení je můžeme pozorovat jako drobné oranžové až červené body. Za 8-12 hodin po přisátí larev dochází k největší svědivosti. Svěděni způsobuje jednak vlastní poškození kůže roztočem, ale především pak jeho sliny. Nasáté larvy opouští hostitele, v zemi nebo v podestýlce se mění v nymfu a mohou zde dokončit svůj vývoj. Přímo prokázat parazitující larvy se podaří jen v prvních dvou dnech po zavlečení parazita, později je možné pouze pozorování charakteristických změn na kůži. Proto mohou některé případy uniknout správnému rozpoznání. Postižená zvířata je nejlépe ošetřit některým z insekticidních přípravků (Arpalit, Diffusil atd.). Je třeba mít přitom na paměti velikost daného jedince. Poměrně dobré zkušenosti jsou i s použitím Diffusilu repelentu (humánní prostředek), který má poloviční obsah účinné látky oproti Diffusilu V a bez problémů jeho použití snášejí i mláďata. Velmi dobře se osvědčuje také Frontline. Dříve doporučovaný fenoform není vzhledem ke své velké účinnosti a možné jedovatosti i při malých koncentracích pro drobná zvířata vhodný. Důkladně vyčistíme chovnou nádrž a vyměníme podestýlku. Vzhledem k poměrně značnému rozšíření roztočů je třeba s možným napadením počítat.

Blechy
Osmáci, kteří přicházejí do styku s dalšími domácími zvířaty, se mohou stát nositeli dalších parazitů - blech. Za hlavní šiřitele je třeba považovat psy a kočky. Blechy jsou druhově specifické, přesto by mohlo k přenosu dojít. Blechy sají krev a způsobují tím dráždění pokožky. Osmáci jsou velmi neklidní, škrábou se, otírají se o stěny ubikace. Srst je mírně poškozená. Nejvíc ohrožená jsou mláďata, u kterých by silná invaze blech mohla způsobit chudokrevnost a v konečném důsledku i úhyn. Při podezření na výskyt blech důkladně prohlédneme kůži osmáků. Blechy obvykle vypijí více krve, než potřebují, její část pak odchází nestrávená zažívacím ústrojím. Trus blechy je tmavý až černý a v srsti ho nalezneme většinou snadněji než samotnou blechu. Léčení je poměrně jednoduché, vzhledem k široké nabídce insekticidních prostředků. Použijeme podle návodu kterýkoli z nich (Diffusil, Frontline, Arpalit). Použití je vhodné po čtrnácti dnech zopakovat. Samozřejmě je třeba důkladně vyčistit ubikaci a preventivně také zde aplikovat přípravek, který používáme. V tomto případě je důležitá prevence - pravidelně odblešujeme všechna domácí zvířata, která s osmáky přicházejí do styku, především pak psy.

Čmelíci
Čmelíci jsou parazité vyskytující se především u ptáků. Ve dne spí v seně či slámě, v noci sají krev. Přenos tohoto parazita na osmáky je možný z doma chovaných ptáků napadených těmito parazity - především z okrasného ptactva a drůbeže. Napadení osmáci jsou především navečer a v noci velmi neklidní, často se škrábou. Při masivním napadení může opět dojít k chudokrevnosti, zvířata jsou apatická. Následkem neustálého škrábání může dojít ke vzniku drobných kožních poranění, do kterých se druhotně může zanést infekce. Při léčení použijeme některý z insekticidních přípravků, velmi důležité je však zlikvidovat možná útočiště čmelíků (seno apod.), odstranit všechnu podestýlku a zlikvidovat čmelíky na dalších hostitelích.
RADA: Po konzultaci s veterinárním lékařem, který nám doporučí některý insekticidní pudr, můžeme jeho aplikaci nechat na samotná zvířata. Stačí tento pudr v dostatečném množství přidat do písku, který dáváme osmákům ke koupelím.


Ostatní onemocnění a zdravotní problémi

Onemocnění kůže a jejích derivátů
Poranění kůže
K poranění kůže může dojít při napadení vnějšími parazity, kdy se osmáci neustále škrábou, a při použití nevhodného zařízení terária (ostré hrany, vyčnívající dráty apod.). V podobných případech je nutné odstranění parazitů a úprava zařízení vitríny. Nejčastěji se osmáci zraní při vzájemné potyčce (v podobných případech je třeba změnit sociální složení skupiny). Většinou se jedná pouze o povrchová poranění, která je třeba pouze dezinfikovat, aby nedošlo k druhotné bakteriální infekci. K vážnějším poraněním obvykle nedochází, pokud si však osmáci způsobí vážnější rány, je nutná návštěva veterinárního lékaře. Ten v narkóze zranění zašije a naordinuje případné léky.

Ztráta srsti (alopecie)
Ztráta srsti se může někdy vyskytnout u velmi starých zvířat především na břiše. Holé okrsky kůže zejména na hřbetě mohou být důsledkem přílišné péče o srst některého jiného člena skupiny (tzv. stereotypní chování). Tomu můžeme poměrně snadno zabránit správným vnitřním vybavením chovného zařízení, předkládáním dostatku větví k okusu a především dostatkem času, který se zvířaty strávíme. Někdy se však může ztráta srsti projevit při nedostatku minerálních látek (především zinku a síry) nebo vitaminů (biotin apod.). V tomto případě raději navštívíme veterinárního lékaře. Zánět kůže (diplokoková dermatitida) Jde o změny kůže, do kterých se druhotně dostává infekce. Kůže v těchto místech odumírá, srst zcela chybí. Při podezření na toto onemocnění ihned navštívíme veterinárního lékaře, který určí správný postup při léčbě.

Zánět kůže (diplokoková dermatitida)
Jde o změny kůže, do kterých se druhotně dostává infekce. Kůže v těchto místech odumírá, srst zcela chybí. Při podezření na toto onemocnění ihned navštívíme veterinárního lékaře, který určí správný postup při léčbě.

Přerůstání drápů
Při nedostatečném obrušování drápů přirozenou cestou (především šplháním po tvrdém a drsném povrchu - po větvích, kůře apod.) může dojít k jejich přerůstání. Osmáci špatně došlapují, vytáčejí tlapičky do strany. V extrémních případech mohou drápky obloukem zarůstat do polštářků. Přerostlé drápky snadno sami zastřihneme do patřičné délky. Je ovšem třeba dbát, abychom neporanili cévy a nervy - vždy stříháme pouze rohovinu. Podržíme-li si tlapičku proti světlu, prosvítají drápem cévy. Protože osmáci mají tmavé drápy, jsou cévy špatně vidět! Teprve za tímto místem můžeme stříhat. Použijeme k tomu buď speciální kleštičky na drápy (jsou běžně k dostání v obchodech se zvířaty), které mají často i zarážku proti zastřižení, nebo postačí i kleštičky na -nehty. Preventivně umožňujeme osmákům šplhání po větvích a jiných hrubých materiálech. Pak nebudeme mít s drápky žádné problémy, osmáci si je budou sami dostatečně obrušovat.

Onemocnění očí
Pro osmáky ve volné přírodě je zrak velmi důležitý - především zrakem totiž osmáci rozpoznávají své nepřátele.

Zánět spojivek (konjunktivitis)
Osmáci držení v zajetí většinou, na rozdíl od mnoha jiných domácích mazlíčků, nebývají náchylní k tomu, aby v prašnějším prostředí (např. po písečné koupeli) došlo k zánětu spojivek. Pokud se přeci jen zánět objeví, může být jeho příčinou cizí předmět v oku (např. pilina), ale mnohem častěji je to nevhodné mikroklima v teráriu nebo bakteriální onemocnění. Občas si může osmák oko i poranit. Je vhodné osmáka na pár dní přemístit do čistého prostředí vystlaného pouze senem nebo slámou. Pokud v oku vidíme cizí těleso, můžeme se o jeho odstranění opatrně pokusit sami - mechanicky, nebo se jej pokusit vyplavit (použít můžeme oční kapky např. Ophthalmoseptonex). Podobně můžeme postupovat i při zánětu, pokud není infekční - 2x denně jednu kapku Ophthalmoseptonexu do postižených očí. Pokud zánět neustupuje, navštívíme veterinárního lékaře. Ten určí správné léčení. Zpravidla pomůže antibiotická mast nebo kapky, v těžších případech doporučí lékař celkové podávání antibiotik.

Zákal čočky
Mnohem větším problémem začíná být i v naší republice zákal čočky. Může být způsoben infekcí, alergií či otravou. U osmáků je to jeden z projevů cukrovky. První zmínky o tomto onemocnění u osmáků degu pocházejí z USA, v současné době se s tímto onemocněním setkáváme i u nás. Cukrovka je geneticky podmíněná a vzniká při špatné výživě a zřejmě i jako důsledek příbuzenského chovu. Původně se projevovala především u starších zvířat, dnes se objevuje i u osmáků starších jednoho roku. Poznáme ji velmi snadno - oko osmáků je čistě černé, ale při zákalu se uprostřed oka objeví bílé ložisko. To je patrné především při umělém osvětlení, nejlépe je vidět při zářivkovém světle. Osmáci částečně přestávají vidět, hůře se orientují v prostoru, především na neznámém místě. Tato choroba se většinou nedá léčit. Pakliže se u našeho osmáka projeví, je nutné dodržovat následující pravidla. Osmáka necháváme běhat pouze tam, kde to dobře zná. Nesmíme přitom přemisťovat předměty či nábytek. Vlastní voliéru či klec necháváme stát na jednom místě a její vnitřní vybavení neměníme. Na osmáka hodně mluvíme a snažíme se mu zrak částečně nahradit zvukovými vjemy. Osmáka s tímto postižením nikdy dál nemnožíme, tuto nemoc by mohl přenášet na své potomstvo. Prevence tohoto onemocnění spočívá ve správné výživě. Nikdy nevyužíváme v chovu příbuzná zvířata a jedince touto nemocí postiženého. Pokud žije osmák ve stálé skupině, je lépe nechat postiženého jedince kasírovat.


Nemoci trávícího ústrojí

Nemoci zubů
Osmákům, stejně jako ostatním hlodavcům, neustále dorůstají řezáky, které si musí obrušovat. V případě nedostatečného obrušování zuby přerůstají, postupně znesnadňují osmákům přijímání potravy a mohou ve svém důsledku vést až ke smrti hladem. Osmák totiž nemůže přijímat dostatek potravy. Proto je bezpodmínečně nutné podávat osmákům dostatek tvrdé potravy a větví k ohryzu, abychom podobným obtížím zabránili. V případě, že zuby přesto přerostou, je nutná návštěva veterinárního lékaře, který snadno provede jejich korekci.

Nemoci z nevhodně složené krmné dávky
Jde o nemoci vznikající chybami ve výživě. Tyto nemoci jsou u osmáků držených v zajetí velmi časté. Ve svém důsledku jsou i nejčastější příčinou jejich kratšího života. V domácnostech se často setkáváme s přelomováním osmáků - s podáváním nadbytku kvalitních krmiv (olejnin a zrnin), předkládáním pochoutek obsahující pro osmáky špatně využitelný cukr. Zatímco ve volné přírodě musí osmáci pro získání dostatku krmiva vynaložit velké množství energie, domácím mazlíčkům podáváme potravu „přímo pod nos". Doma držení osmáci mají přitom méně pohybu. S tím souvisí obezita zvířat. Osmáci jsou totiž velmi žraví a dokáží zkonzumovat mnohem více potravy, než skutečně potřebují. Proto je nutné důsledně dbát na to, abychom zvířata nepřekrmovali a aby složení krmiv co nejvíce odpovídalo tomu, čím se živí divoce žijící osmáci. Obezita s sebou přináší závažné zdravotní komplikace, zvířata se nemnozí a jsou i náchylnější k ostatním chorobám. Další příčinou vzniku poruch látkové výměny je zkrmování zdravotně závadných krmiv - zbytků lidské potravy (taje obvykle slaná a kořeněná a pro osmáky zcela nevhodná), zapařené píce, namrzlé zeleniny nebo luklých či zaplísněných zrnin a olejnatých plodin. Těmto chybám ve výživě je vždy třeba se vyhnout, neskladovat zelené krmivo, protože se velmi rychle zapaří, přemrzlou zeleninu raději vyhodit apod. K nemocem z porušené výměny látkové patří i cukrovka. K jejím základním projevům patří zákal čočky (viz. „Onemocnění očí"). Léčba prozatím není známá. Důležitá je tedy především prevence. Patří k ní především vyvážené krmení s nízkým obsahem cukru a dostatek pohybu. Nemoc je geneticky podmíněná, proto nikdy nepoužíváme v chovu zvířata postižená touto chorobou.

Zánět žaludku a střev (gastroenteritis)
Právě v důsledku podávání nevhodného nebo zkaženého krmiva někdy může dojít k zánětu sliznice žaludku a střev. Narušení rovnováhy v trávicím ústrojí může vést k pomnožení jinak běžných bakterií (nejčastěji E. coli), které mohou situaci zkomplikovat. Osmáci trpí nechutenstvím, jsou apatičtí, srst je zježená. Zvířata mají průjem, ztráty tekutin s tím spojené vedou k dehydrataci. Malý příjem krmiva a jeho špatné využití vedou k hubnutí. Bříško je přitom na pohmat bolestivé. Při průjmů nejprve 24 hodin nepodáváme krmení, pak pokračujeme dietou: podáváme luční seno a několikrát denně můžeme přidávat v malých dávkách ovesné vločky. Do vymytých napáječek podáváme k pití odvar čaje nebo dubové kůry (prodává se v lékárnách). Někteří chovatelé doporučují při průjmech podávat vařené lněné semínko (dáváme všechno - odvar i se semínkem) nebo odvar z mrkve, rýže či krup. Rozhodně z jídelníčku osmáků vyřadíme ostatní druhy krmiv. Pakliže průjem neustupuje, navštívíme co nejdříve veterinárního lékaře. Ten může podat podpůrné preparáty a doporučit další postup.

Zácpa
Při zácpě jsou zvířata neklidná, srst je naježená, trpí nechutenstvím, snižuje se i příjem tekutin. Zvířata nekálejí, bříško je často zvětšené, na pohmat bolestivé. Činnost střev se zastavuje. Při zácpě bez odkladu navštívíme ihned veterinárního lékaře. Ten nám poradí a navrhne léčbu k obnovení porušené funkce střev. Nikdy nezkoušíme použití projímadel určených lidem.


Nemoci dýchacího ústrojí

Nejčastějšími onemocněními dýchacího aparátu u osmáků jsou pneumonie ve spojení s rýmou a zánětem spojivek.

Bronchopneumonie
Původci onemocnění jsou některé bakterie (nejčastěji Staphylococcus aureus, Klebsiella, Pseudomonas, mikrokoky). Ty se do těla osmáků dostávají kapénkovou infekcí, krmivem, prachem. Nemocný jedinec je vylučuje při kašli z těla ven. Vzniku nemoci napomáhá stres, špatné hygienické podmínky chovu, nedostatek vitaminů nebo porucha zdravotního stavu jiným onemocněním. Osmákům teče z nosu, okolí nosních otvorů je znečištěné a samotné nosní otvory někdy ucpané, zvířata kýchají, mají zalepené oči. Dýchání je velmi obtížné. Srst je naježená, zvířata jsou apatická a trpí nechutenstvím. Nemocného jedince ihned oddělíme do karantény a navštívíme bez prodlení veterinárního lékaře. V původní voliéře provedeme mechanickou očistu a poté důkladnou dezinfekci, abychom zamezili nákaze ostatních zvířat.


Onemocnění pohlavních orgánů

Vyhřeznutí penisu
Vyhřezlý penis bývá často poraněn kousnutím nebo pohybem ve voliéře a následně se zanítí. Je nutná návštěva veterinárního lékaře, který obvykle předepíše chladivé a protizánětlivé masti.

„Kroužek" na penisu
Někdy zůstává vylínalá srst držet na sliznici penisu a po určité době vytvoří tzv. kroužek. Slepené chlupy velmi pevně stahují penis, vzniká proto opakovaná a silná erekce. Kroužek je třeba z penisu odstranit. Pokud se na tento úkol necítíme, požádáme raději veterinárního lékaře, aby odstranil kroužek on. Porodní komplikace Při špatné poloze mláděte, ale i při porodu velkého nebo mrtvého mláděte může dojít k porodním komplikacím. Porod se zastaví, mládě nevychází z porodních cest, i když samička má porodní stahy. V těchto případech je nutná okamžitá návštěva u veterinárního lékaře, který jí pomůže. Nikdy se nesnažme pomoci při porodu sami, mohli bychom napáchat velké škody. Porodní komplikace nebývají u osmáků příliš časté. Při větším počtu mláďat se může stát, že trvá porod déle a samička mezi jednotlivými mláďaty odpočívá - toto chování si nesmíme plést s porodními komplikacemi a samičku odvážet. Obecně je třeba říci, že není vhodné samici během porodu vyrušovat (třeba i neustálým sledováním), podobné příčiny mohou průběh porodu pozastavit.

Výhřez dělohy
Při porodních komplikacích a silných porodních stazích někdy může dojít při porodu nebo těsně po něm k vyhřeznutí dělohy. Z pohlavního otvoru samičky vystupuje narůžovělá hmota - děloha. Je třeba zabránit jejímu znečištění a poranění - přemístíme okamžitě samičku do čisté nádoby bez podestýlky a co nejrychleji jedeme k veterinárnímu lékaři. Veterinární lékař provede repozici dělohy a doporučí následnou léčbu. Ne vždy bývá léčení úspěšné. Při výhřezu dělohy je možné doporučit kastraci samice nebo amputaci vyhřezlé dělohy, tyto problémy se totiž obvykle opakují a proto je lepší jim preventivně zabránit. Potíže s výhřezem dělohy jsou u osmáků sporadické.


Onemocnění z poruchy látkové výměny

Porodní toxikóza
U tučných samic vzniká někdy v období březosti a těsně po porodu porodní toxikóza. Zvířata trpí nechutenstvím, mívají křeče, jsou apatická. Zjišťuje se acidóza, ketonurie, proteinurie. Je nutná neodkladná návštěva veterináře, který aplikuje (obvykle injekčně) potřebné látky. Při této poruše podáváme především na energii bohatou stravu. Preventivně působí vyváženost krmné dávky a dostatek pohybu.

Minerální disbalance po porodu
Při nevhodné stravě osmáků a ztučnění samice se mohou projevovat poruchy látkové výměny se všemi důsledky. Při kojení mláďat dochází u samičky k velkému úbytku minerálních látek, které jsou v mléce obsažené. Někdy může dojít k poporodní paréze. Ta se projevuje poruchami koordinace pohybů, samička je vyčerpaná, vyhublá, má naježenou srst. Někdy může dojít až k celkové neschopnosti pohybu. Je třeba zajistit okamžitou nápravu, jinak může dojít k úhynu samičky. Vhodné je okamžitě odebrat mláďata, aby se zastavila produkce mléka a tím i další úbytek vápníku i ostatních prvků. Chybějící minerální látky okamžitě doplňujeme do krmiva (k tomuto účelu je vhodný např. Roboran), ale můžeme je přimíchat i do napájecí vody. Ve větším množství do krmiva namícháme granule pro činčily nebo králíky, které obsahují také většinu důležitých prvků. Pokud je samička schopná předloženou stravu pozřít, máme obvykle vyhráno. Pokud toho však není schopna, je třeba okamžitá návštěva veterináře. Ten pak injekčně podá chybějící látky. Většinou se stav výrazně zlepší do 24 hodin. Jako prevence poporodních disbalancí je vhodné kromě pestré stravy v době odchovu mláďat dát osmákům k dispozici minerální bloky, které lze zakoupit v obchodech s potřebami pro zvířata.


Kastrace

Kastrace je chirurgický zákrok, který zamezí rozmnožování zvířat. Provádí se v narkóze a je možné nechat vykastrovat samce i samici. Osmáci po kastraci jsou klidnější, méně se pohybují, příjem potravy však zůstává nezměněn, neboje dokonce vyšší – proto mají výraznější sklony k tloustnutí a problémům s obezitou souvisejícím. Ke kastraci je třeba přistoupit při vážných zdravotních problémech, které by mohly ohrozit potomstvo nebo jedince samotného. Přikláním se ke kastraci i u osmáků s geneticky podmíněnými vadami.


Úrazy

Někdy se i u tak šikovných zvířat, jakými osmáci jsou, stane, že spadnou a může dojít ke zlomenině končetiny apod. Osmáci na postiženou nohu nedošlapují a dělají vše pro to, aby ji šetřili. V takovém případě navštívíme veterinárního lékaře, který posoudí, o jakou zlomeninu jde. V žádném případě se zlomeninu nepokoušíme napravovat, protože bychom mohli poškodit nervy a cévy. Osmákům se nožičky do sádry nedávají. V případě úrazu se snažíme osmákovi zabránit ve šplhání a zbytečném pohybu. Odstraníme pokud možno všechny šplhací větve, běhací kolečko apod. Případně můžeme osmáka na čas přemístit do jiné ubikace, kde tyto předměty chybí. Napáječku i misku umístíme tak, aby na ni osmák snadno dosáhl bez zbytečného pohybu.


Lépe je všem nemocem předcházet

Aby nám osmáci dělali radost do pozdního věku a netrpěli nemocemi, je bezpodmínečně nutné řídit se některými základními pravidly. Velkou pozornost musíme věnovat správné výživě – velmi často se u majitelů osmáků setkáváme se zcela špatným složením potravy, kterou svým zvířatům předkládají. Osmáci pak velmi snadno mohou onemocnět. Druhým, velmi důležitým požadavkem je dodržování základních hygienických pravidel, které neumožní přenos infekčních chorob. Osmáci jsou hlodavci, proto jsou náchylní k běžným nemocem myší, potkanů i dalších zvířat. Musíme proto dbát na to, aby se pokud možno nesetkávali ani s divoce žijícími hlodavci, ani se zvířaty z jiných chovů. Ke zdravotní péči je také třeba řadit dezinfekci a dezinsekci. Tu provádíme v pravidelných intervalech. V letním období, kdy je více létavého hmyzu (much), samozřejmě častěji než v zimě. Mouchy jsou totiž přenašeči mnohých chorob. Denně je nutná kontrola zdravotního stavu. Všechny nemoci se mnohem lépe léčí, přijdeme-li na ně včas. Chceme-li si pořídit dalšího živého tvora, je vhodné, aby prošel karanténou. Máme-li proto více zvířat – nemusí to být nutně jen osmáci, ale i ostatní savci, je vhodné zařídit karanténu. Do ní pak na nějakou dobu vždy zařazujeme nového jedince. Infekční nemoc se u nového zvířete může projevit až po určité době a snadno bychom mohli nakazit ostatní zvířata.


Hygienické zásady

Denní péče
Při každodenní péči o zdraví našich osmáků zkontrolujeme zdravotní stav zvířat, vymyjeme napáječky a očistíme misky na krmivo. Při kontrole zdravotního stavu prohlédneme srst – první příznaky nemoci se snadno poznají na zhoršení kvality srsti. Podíváme se na oči a nos (není-li patrný nějaký výtok), zjistíme, jestli nejsou v uších známky zánětu (zvýšené množství ušního mazu, výtok apod.). Pak zkontrolujeme stav trusu, pokud jsou nějaké změny v jeho konzistenci, raději na pár dní necháme zvířata na dietě. Má-li osmák nějaká drobná poranění například po potyčce s jiným osmákem, důkladně je očistíme a vymyjeme dezinfekčním roztokem. V případě zjištění vážnějších poranění nebo příznaků choroby navštívíme raději veterináře. Napáječky denně doplníme čerstvou vodou. Bezpodmínečně nutné je používání zdravotně nezávadné vody a její uchovávání v čistých napáječkách. Nehygienické napáječky jsou nejčastější příčinou vzniku infekčního onemocnění. Používáme-li misky na krmivo, je třeba je denně čistit od zbytků trusu a napadané podestýlky. Obvykle postačuje misku vysypat. Když jsou však na misce usazené zbytky potravy, je lépe ji vymýt.

Týdenní péče
Jednou týdně je vhodné provést důkladnější hygienu klece i všech ostatních chovatelských pomůcek. Po předchozí mechanické očistě do horké vody přidáme nějaký dezinfekční prostředek (můžeme použít 6% roztok Chloraminu, ve vodě rozpuštěnou sodu nebo sodný louh, 4% roztok formalínu, Sávo apod.) a tímto prostředkem omyjeme dno klece či voliéry, pak opláchneme čistou vodou. Napáječky a misky na krmivo ponoříme do dezinfekční lázně (použijeme stejnou jako pro očistu klece) a necháme 1–2 hodiny v roztoku. Po vyjmutí je dokonale opláchneme nejlépe proudem čisté vody. Než vrátíme osmáky zpět do voliéry, je nutné voliéru nechat dobře vyschnout. Pokud jsme použili dezinfekční roztok, vše důkladně opláchneme čistou vodou! V létě můžeme nechat působit sluneční paprsky, v zimě nechat vymrznout. Tyto přírodní podmínky působí totiž také dezinfekčně. Prohlédneme všechny skrýše a úkryty, nejsou-li zde uschovány zbytky potravy, což osmáci s oblibou dělávají. Případné nálezy odstraníme a zlikvidujeme, především jedná-li se o krmivo snadno se kazící. Někteří chovatelé nechávají osmákům ve voliéře stále k dispozici misku s pískem. Tu je třeba alespoň jednou týdně také vysypat a dokonale umýt. Vhodné je opět použití dezinfekčního roztoku. Pak naplníme misku novým pískem a můžeme ji osmákům vrátit.

Sezónní péče
Dvakrát ročně provedeme dokonalou dezinfekci celého chovatelského zařízení. Mimo běžné údržby dezinfikujeme všechny domečky, úkryty, pařezy atd. K tomu účelu použijeme opět některý z dezinfekčních roztoků. Kovové součásti voliéry dezinfikujeme nejlépe ožehem letovací lampou, samozřejmě jen pokud jsou bez povrchové úpravy. Natřený nebo plastem potažený kov umyjeme stejně jako ostatní části. Osmáky vracíme zpátky až po dokonalém vyschnutí, ideální je nechat ubikaci 5–7 dní prázdnou.


Dezinsekce

Mimo dezinfekci patří k péči o chov i dezinsekce. Dezinsekcí se v tomto případě rozumí zamezení přístupu létavého a bodavého hmyzu k osmákům. Hmyz totiž nejen zvířata obtěžuje, ale může být i šiřitelem nákaz. Osmáky chráníme podobným způsobem jako sebe, konečně sdílejí s námi společné prostory. Preventivně proti hmyzu působí pravidelné odstraňování zbytků potravy, stejně jako čistota podestýlky. Do oken jsou vhodné sítě proti hmyzu, případně můžeme použít některých sprejových dezinsekčních prostředků. Z místnosti osmáky odneseme, místnost vystříkáme a po vyvětrání osmáky přeneseme zpátky na jejich místo. U tohoto způsobu je však nutné počítat s omezenou dobou působnosti (cca 10–14 dní). Dobrou službu udělají také prostředky proti hmyzu, které se postupně uvolňují do vzduchu (po jejich umístění do elektrické zásuvky apod.). Přístroje, které odpuzují hmyz na základě vysokofrekvenčních zvuků, raději nepoužíváme. Osmáci mají dokonalejší sluch než lidé a tóny, které lidé neslyší, jim mohou vadit.


Karanténa

Rozhodneme-li se pořídit si do chovu další zvíře, neumisťujeme jej nikdy rovnou k ostatním, dáme jej vždy nejprve do karantény. Toto opatření je nutné především proto, aby nedošlo k zavlečení nějaké nemoci nebo cizopasníků novým zvířetem do chovu. K tomuto účelu použijeme speciální karanténní klece nebo nádrže, které před i po použití pečlivě dezinfikujeme. Nově získaného osmáka obsluhujeme vždy posledního a pokud možno k tomu nepoužíváme pomůcky, které používáme u ostatních zvířat (misky, lopatky apod.). Krmivo by mělo zpočátku být stejné jako u chovatele, od kterého jsme kus získali. Vyžádáme si proto krmné receptury, informujeme se i na drobnosti – kolikrát denně krmil, jaký používal napájecí systém apod. Převádění na krmivo, které používáme my, musí být pozvolné. Vyvarujeme se náhlých změn a přílišného množství nové potravy v krmné dávce. V době karantény si pečlivě všímáme životních projevů nového jedince. Pakliže se nevyskytnou žádné zdravotní obtíže, je možné zvíře za 28–30 dní umístit k ostatním. Do karantény samozřejmě přemisťujeme i osmáky s příznaky nějaké nemoci, abychom zamezili případné nákaze celé skupiny. Karanténní nádrž po použití samozřejmě důkladně očistíme a vymyjeme dezinfekčním roztokem.