OSMÁK DEGU - OCTODON DEGUS

Spirit Of Angmar & Bithynie

CHOV A PÉČE




Transport osmáků

Chováme-li doma jakékoliv zvíře, je třeba počítat s tím, že jej musíme občas někam přepravit (v případě zdravotních komplikací k veterináři, na výstavu, na dovolenou, samici k připuštění atd.) Proto je nutné mít předem připravené varianty transportu. Na rozdíl od psů, kteří s námi cestují obvykle na vodítku nebo v tašce, musíme u osmáků volit jiné způsoby. Dobře ochočená zvířata můžeme na kratší vzdálenost přenášet v ruce, pokud jde o delší dobu, je nutné mít nějakou přepravku. Další variantou je přepravovat zvíře přímo v jeho vlastní ubikaci. Tuto možnost volíme pouze v případě, že s námi zvíře bude delší dobu a je tím pádem postaráno i o jeho ubytování. Jde třeba o dovolené na chalupě apod. Cestujeme-li na krátkou vzdálenost a dobu (návštěva veterináře, prodej mláďat apod.), je nutné pořídit vhodnou transportku. Transportka musí splňovat tato základní kritéria – bezpečnost – zvíře se v ní nemá mít možnost zranit, zároveň z ní nesmí utéci, - vzdušnost – dostatečný přístup vzduchu je nezbytný je např. pevná přepravka s jednou nejlépe šikmou, vzdušnou stěnou (pletivo, perforovaný plech apod.), - pevné nepropustné dno – při delší přepravě samozřejmě zvířata vykonají svou potřebu, je vhodné dno ještě vystlat nějakým absorpčním materiálem (hobliny, sláma apod.).


Typy přepravek

Plastové
V obchodní síti je poměrně velké množství plastových přepravek několika velikostí, z nichž si určitě vybereme. Jde vlastně o plastovou krabičku (obvykle z průhledného materiálu), na kterou se zaklapne barevné perforované víko. To má jednak otevírací vstupní otvor a především pak praktické madlo, za které transportku snadno přenášíme. Tato přepravka je velmi vhodná na krátký transport např. k veterináři. Je lehká, dostatečně vzdušná, snadno se čistí a dezinfikuje. Na poslání zvířat vlakem či poštou se nehodí, zvířata ji totiž dokážou poměrně rychle prokousat a snadno by utekla.

Kovové
V situaci, kdy je třeba si vhodnou přepravku vyrobit, sahají mnozí chovatelé po kovu. Většinou postačují plechová krabice s několika vzdušnými otvory, na kterou se z perforovaného plechu či spojením plechu a pletiva připevní dvířka (obvykle jezdící v drážkách). Plechovou přepravku můžeme použít i pro transport zvířat poštou či vlakem, neumožňuje jim totiž útěk. Další její výhodou je i snadná údržba (čištění, dezinfekce), nízká váha a praktická nezničitelnost. Nevýhoda spočívá především v použitém materiálu – plech totiž neabsorbuje vlhkost a snadno se proto zapocuje. Vlhkost vydechovaného vzduchu i moči pak zůstává na stěnách a velmi výrazně zhoršuje mikroklima. Při delší cestě a vyšších venkovních teplotách by mohlo dojít i k úhynu zvířat.

Dřevěné
Nejčastější typy používaných přepravek pro osmáky jsou zhotovené ze dřeva. Jedná se o dřevěné bedničky různých velikostí a tvarů, které mají obvykle celou jednu stranu z pletiva perforovaného plechu apod. Nejvhodnější jsou konstrukce s jednou stranou zkosenou, na kterou použijeme právě některý ze vzdušných materiálů. Pak nehrozí, že by na poště či nádraží mohlo dojít k naskládání balíků na přepravku a tím k udušení zvířat. Výhodou dřevěných přepravek je jejich snadná výroba, schopnost udržovat dokonalé mikroklima a jejich bezpečnost pro osmáky. Nevýhodou je mírně vyšší váha, horší možnost dezinfekce a také jejich nižší životnost oproti kovovým. Pokud však v nich nebudeme osmáky nechávat déle než na transport, vydrží nám jistě i několik osmáčích generací.


Možnost přepravy zvířat

Osobní transport
Je jednoznačně nejlepším druhem dopravy. Cestou zvířata nejsou vystavena neúměrnému stresu, můžeme jim věnovat i během cesty dostatečnou péči. Dno přepravy vysteleme hoblinami, zvířeti můžeme podat kousek zeleniny a trochu sena či zrnin. Nikdy nedáváme do transportky vodu, protože se stejně vyleje. Lepší je při občasných zastávkách podat vodu v misce k napití. Mají-li osmáci dostatek šťavnatého krmiva v přepravce, obvykle stejně nepijí. Dbáme na dostatečný přístup čerstvého vzduchu, ale zbytečně nevystavujeme zvířata ani průvanu. V letních měsících cestujeme raději navečer, kdy není takové horko. Při cestách vlastním automobilem nesmíme zapomenout na to, že za slunných dnů v uzavřeném autě dokáže teplota za malou chvíli vystoupit nad šedesát stupňů, proto tam zvířata nikdy nenecháváme.

Zasílání poštou nebo vlakem
V dnešní době bohužel není možné pokaždé přepravovat zvířata osobně (vzhledem k časové zaneprázdněnosti i z ekonomických hledisek). Proto je občas nutné volit transport poštou nebo vlakem. K těmto účelům je vždy nutné použít dokonalou přepravku, aby osmáci neutrpěli újmu, případně cestou neutekli. Dno vysteleme větším množstvím hoblin, zvířata před cestou důkladně nekrmíme a nepojíme. Na cestu jim do transportky dáme nějaké ovoce či zeleninu na zahnání žízně, seno a oblíbené krmivo. Přepravku označíme adresou příjemce a odesílatele, raději i telefonními čísly. Váha celkově nesmí přesáhnout 15 kg. Poštou jsou zvířata nejpozději do 24 hodin u adresáta, vlakem často i dříve. V letních měsících je lepší posílat osmáky na noc, kdy nejsou taková horka, v zimě zase épe přes den. Doprava vlakem je prozatím rychlejší a levnější, z nádraží navíc příjemci zatelefonují, že jsou zvířata na místě určení. Pokud však v místě bydliště není vlakové spojení, je pošta vhodným řešením. Toto řešení je pro zvířata dost stresující a využíváme ho, jen pokud je to nevyhnutelné.


Manipulace s osmáky

Mnohý začínající chovatel zpočátku neví, jak zvířata správně chytat, aby se vyhnul případnému kousnutí a zároveň zvířeti nějak neublížil. Osmáci nejsou žádnou výjimkou. Při zacházení se zvířaty je nejdůležitější klid, vyvarujeme se především prudkých pohybů a nadměrného hluku, abychom je nevyděsili. Velmi vhodné je na osmáka mluvit tichým klidným hlasem, snáze si pak na nás přivykne. Pro manipulaci nikdy nepoužíváme rukavice ani kleště.

Manipulace s ochočenými zvířaty a mláďaty
Mláďata a zvířata ochočená bereme do dlaně, uchopíme je v oblasti předních končetin mezi palec a ostatní prsty nebo je můžeme podebírat pod břichem. Pokud se jedná o zvíře bázlivější, nastavíme mu ruku a počkáme, až si ve zvědavosti sobě vlastní do ní samo vleze. Jsou-li osmáci zvyklí na každodenní mazlení, nedochází k žádným problémům, rovněž tak mláďata se většinou dotykům nebrání a nejeví snahu člověka kousnout.

Manipulace s neochočenými zvířaty
Trochu těžší je situace, kdy dostaneme do chovu zvíře starší, ale neochočené. Pro začátek jej neberme do rukou a navazujeme kontakt přes stěnu voliéry. Nebývá problém zvíře na pamlsek nalákat až k nám. Vhodné je používat při lákání nějaký zvukový projev – pískání, mlaskání apod. Zvířata si tento zvuk rychle zafixují ve spojitosti s pamlskem a máme na půl vyhráno. Postupně se zvířete dotýkáme a snažíme se je přivyknout na osobní kontakt. Teprve tehdy, nechá-li se zvíře pohladit či třeba podrbat na bříšku přes mříže, můžeme se pokusit jej uchopit do ruky. Vždy ale posupujeme pomalu, necháváme aktivitu spíše na osmákovi, aby si nastavenou dlaň přišel sám prozkoumat. Je to lepší, než po něm rychle sáhnout a chytit jej. Zvíře se totiž velmi snadno vyplaší a mohlo by z úleku kousnout. Vzhledem k velikosti a ostrosti zubů to není příliš příjemné. Potřebujeme-li přemístit nebo odvézt někam zcela neochočené zvíře, nezbývá nám nic jiného než jej chytit. Zkušení chovatelé umí zvířata fixovat za volnější kůži na krku, ale tato technika vyžaduje již určitou zručnost. Poměrně osvědčenou metodou je i odchyt osmáků do větší skleničky, síťky apod. Vyhneme se přímému kontaktu se zvířetem, neublížíme mu a ono nás nepokouše.

Pozor při odchytu osmáků za ocas
Velmi opatrní musíme být i při použití u jiných zvířat běžné metody odchytu za ocas. Osmáci totiž mají vyvinutý obranný mechanismus, kdy při uchopení zvířete dojde k prasknutí kůže na ocasu a jeho svlečení. Snadno by se nám mohlo stát, že nám v ruce zůstane jen kůže a zvíře bude pryč. Zbytek ocasu téměř nekrvácí, postupně zvířatům zaschne a odpadně (trvá to přibližně 14 dní až měsíc). Proto je nutné chytat osmáky vždy pouze za kořen ocasu, jinak hrozí to, že budeme mít v chovu zvířata sice zdravá, ale bez ocasu (jsou ostatně k vidění poměrně často). Ideální však je, máme-li osmáky natolik ochočené, že s nimi můžeme bez problémů manipulovat, chovat je a hladit. Pak máme jistotu, že zvířata nestresujeme a že mají radost z kontaktu s námi.


Pravydelná péče o osmáky

Správně pečovat o osmáky není nijak časově náročné, přesto je zapotřebí věnovat některým úkonům patřičnou dobu. Denně je třeba dávat krmivo a doplňovat napáječku. Dáváme-li krmivo do misky, je třeba zkontrolovat její čistotu, případně ji vymýt a vysušit. Voda v automatických napáječkách se nekazí, přesto napáječku alespoň dvakrát týdně dokonale vymyjeme a odstraníme případné řasy. Podle druhu používané napáječky buď štětkou ne lahve, nebo jiným vhodným způsobem. Pravidelně odstraňujeme zbytky rychle se kazící potravy, především zeleniny. Jednou týdně vyčistíme ubikaci, odstraníme starou podestýlku, vymyjeme dno a připravíme podestýlku novou. V případě velké voliéry a pouze jednoho či dvou zvířat můžeme čištění provádět jednou za čtrnáct dní. Není dobré čekat s úklidem, až začne podestýlka zapáchat. To trvá u osmáků dosti dlouho. Během této doby je však v podestýlce velké množství chlupů, špíny a prachu – ta je pak ideálním prostředím pro množení roztočů a všech možných bakterií. Osmáci pečují o své tělo sami, není jim třeba nijak pomáhat. Během výměny srsti někteří osmáci vítají česání hustým hřebenem, při kterém se vylínalé chlupy snadněji uvolňují. Rozhodně to však není nutné. Osmáky nikdy nekoupeme! Velmi snadno by mohli nastydnout. Místo toho jim umožníme pečovat o srst jemným pískem, to mají osmáci velmi rádi. Postačuje jednou až dvakrát týdně vložit do klece misku s pískem pro činčily, o zbytek se postarají zvířata sama. Nesmíme zapomínat na možnost hlodání a předkládáme proto osmákům dostatek větviček k ohryzu, tvrdého pečiva, ořechů i se skořápkou apod. V případě přerostlých zubů se obrátíme na veterinárního lékaře, který provede korekci. Lépe však je podobným zásahům předcházet a umožnit zvířatům přirozené obrušování zubů. Drápky si většinou osmáci dostatečně zkracují o větve, po kterých šplhají.


Ochočování osmáků

Přivykání na nové prostředí
Přineseme li nově získaného osmáka domů, není vhodné ho hned začít chovat a hladit. Zvíře je totiž značně vyděšené – během krátkého časového úseku bylo nejprve vytrženo ze svého domácího prostředí, poté uzavřeno v přenosce, absolvovalo jistě ne zcela příjemnou cestu a nyní je na neznámém místě. Osmák je zahlcen novými dojmy a pachy, rozhodně mu nebudou naše dotyky příjemné. Ponechme tedy zvířeti dostatek času, aby si mohlo na nové prostředí zvyknout. Osmáka vypustíme do jeho ubikace a ponecháme jej v klidu. Přivykání na nové prostředí trvá zvířatům (podle jejich povahy) 2-5 dnů.

První kontakty
Nemůžeme očekávat, že osmáci budou hned od počátku brát z ruky potravu a přijdou si pro pohlazení – to chce svůj čas. Začneme s tím, že si sedneme ke kleci se zvířetem a neustále na něj mluvíme. Až si na naší přítomnost zvykne – to poznáme podle toho, že nebude ustrašeně sedět v rohu a zklidní se mu dýchání – můžeme pokračovat dále. Cesta k srdci každého zvířete vede přes žaludek. Toto pravidlo mějme na paměti a z počátku přistupujme k osmákům vždy s nějakým pamlskem (ořech, slunečnicové semínko, ale třeba i pampeliškoví list). Neustále mluvíme klidným hlasem a nabídneme mu ho. Většina osmáků po chvíli váhání se zvědavostí sobě vlastní přijde k naší ruce a nabízenou pochoutku si vezme. Pak si ji odnese na klidné místo, kde jí buď sní, nebo uschová na „horší časy“. Brzy si osmáci spojí s naším příchodem ke kleci příjemné pocity, a jakmile se objevíme, budou čekat u dvířek klece či voliéry.

Jemné dotyky a bližší kontakty
Nastupuje další období, kdy se zvíře dotýkáme a hladíme jej. Všichni osmáci mají rádi drbání na bříšku přes dráty klece. Tím také začneme. Osmákům je velmi příjemné jemné hlazení hlavy. Proto je dvířky klece drbeme na hlavičce, osmáci se pak často sami přetočí na záda a říkají si tak i o podrbání bříška. Další aktivitu je vhodné přenechat samotnému zvířeti. Vleze-li si osmák sám do naší nastavení ruky, máme vyhráno. Co osmáci rádi nemají, je pevné uchopení do ruky. Z pevného sevření se budou snažit vymanit. Proto je nikdy pevně netiskněte. Teprve tehdy získá-li osmák takovou důvěru, že šplhá zcela bez zábran po našem těle, můžeme ho začít volně vypouštět po místnosti. Při kontaktu se zvířetem je nutné se vyvarovat prudkým pohybům – mohli bychom je snadno vylekat. Nevhodný je rovněž nadměrný hluk i křik. Je-li zvíře dosud plaché, nesnažíme se ho chytit za každou cenu do ruky, vzniklá honička probouzí nedůvěru a může snadno pokazit již navázané vztahy.


Volné vypuštění osmáků

Je-li osmák natolik ochočený, že jsme schopni jej přilákat k sobě a přenést na jiné místo, můžeme ho začít vypouštět z voliéry. Volně žijící osmáci tráví většinu dne běháním a šplháním, aby si obstarali dostatek potravy. Doma náš osmák dostává jídla dostatek, aniž by přitom musel vynaložit jakékoli úsilí. Proto mnozí naši domácí mazlíčkové tloustnou z nadbytku potravy a nedostatku pohybu. Vypouštěním do volného výběhu jim umožníme nashromážděnou energii vybít. Poskytujeme navíc přitom osmákům mnoho nových podnětů, které jsou pro živé organismy také velmi důležité. Pro volný výběh osmáků je třeba dobře vybrat vhodný prostor, protože na ně čeká mnoho nebezpečí. Naopak – volně vypuštěný osmák může napáchat poměrně dost velké škody na nábytku, tapetách i květinách. Volíme proto místnost, kde není příliš mnoho nábytku, za který by osmáci mohli zalézt a případně se tam i zapříčit. Odstraníme všechny dostupné kabely s elektroinstalací – ty osmáci (ale i jiní hlodavci) zbožňují a s oblibou je ohryzávají. Je jasné, že jsou při této činnosti ohroženi na životě. Velkou pozornost věnujeme pokojovým rostlinám. Úplně nejvhodnější je, odstraníme-li je docela. Během několika vteřin jsou totiž osmáci schopni zničit naše dlouholeté pěstitelské úsilí. Rozhodně odstraníme všechny jedovaté rostliny (pozor především na diefenbachie), stačí chvilka naší nepozornosti a osmák by se mohl otrávit. Odpovídá-li prostor našim představám o bezpečí, můžeme do něj osmáka začít pouštět. Vždy však pod naším dohledem, není vhodné nechávat tak čiperné zvíře bez dozoru. Osmákům postačuje přibližně hodina denně volného výběhu k tomu, aby byli spokojeni. V případě, že máme pro osmáky opravdu prostornou ubikaci (minimálně 100x60x60 cm), není volné vypouštění nutné. Ale i tak zvířatům jistě možnost výběhu udělá radost.


Jak na sebe vzájemně osmáky přivyknout

Osmáci jsou sice zvířaty sociálními, žijícími ve velkých koloniích, neznamená to ovšem, že můžeme do jejich skupiny libovolně zasahovat. Ani ve volné přírodě totiž osmáci na své území napouštějí zvířata z jiných kolonií. Zahánějí je pryč ze svého teritoria. U osmáků žijících v zajetí je pak jejich teritoriem vlastní klec. Každého dalšího osmáka, který nemá pach kolonie, se proto snaží zahnat. Protože z klece nový osmák utéct nemůže, mohlo by se stát, že by ho ostatní osmáci stále napadali a v některých případech neustálý stres a rány působené kousáním by mohly vést ke smrti nového jedince. Chceme-li chovat více osmáků, je proto nejvhodnější pořídit je ve věku, kdy ještě zvířata nejsou pohlavně dospělá. Nedochází k žádným šarvátkám, osmáci si na sebe brzy zvyknou a vytvoří přirozenou skupinu. Někdy se však stane, že skupinu nemůžeme sestavovat takhle brzy – nemáme vhodná zvířata, případně nám uhyne jeden osmák z páru. Je třeba pak na sebe přivyknou zvířata již starší. Nově získaného osmáka umístíme nejprve do karantény. Po 30 dnech, když máme jistotu, že je zvíře naprosto zdravé, můžeme začít se sbližováním. NIKDY nového jedince nedáváme přímo do klece k ostatním. Nejlepší je ho v samostatné klícce nechat cca 1 týden vedle voliéry s ostatními osmáky, tak aby na sebe vzájemně viděli. Důležitý je přitom i pachový kontakt. Nejvhodnější je, můžeme-li po týdnu všechna zvířata dát dohromady do cizího prostředí. Využít můžeme i menší klec nebo akvárium. Ani nový osmák, ani původně chovaná zvířata necítí výhodu ,,domácího´´ prostředí a nebývají agresivní. V tomto cizím prostředí necháme osmáky 3-5 dní. Nedochází-li k šarvátkám, můžeme celou skupinu již bez obav přemístit do obvyklého domova. Nemáme-li tuto možnost, zkusíme použít jiný trik. Skupině i novému osmákovi předložíme písek na koupání. Ten jemně naparfémujeme. Vhodný je např. parfémovaný olej (použijeme třeba vanilkový nebo citrónový), který v malém množství (1 kapka) přidáme do písku. Zvířata necháme písku vykoupat, a pak teprve nového osmáka dáme k ostatním. Je nutné pečlivě sledovat chování zvířat. Počáteční vzájemné kontakty (očichávání apod.) většinou vyústí ve vyjasnění si vzájemné nadřazenosti a podřízenosti. Mírné souboje jsou běžné a nemusíme se jich obávat. Pouze v případě, že by nějaký osmák nebo celá skupina nového jedince neustále pronásledovali (2 a více dní), je lepší jej od skupiny oddělit. Neustálý stres z pronásledování a i případné pokousání by mohlo způsobit jeho smrt. To, že by skupina zvíře nepřijala, se sice nestává příliš často, ale někdy se to stát může. Ani zvířata si navzájem nemusí být vždy sympatická.


Osmáci a ostatní domácí zvířata

Osmáci jsou zvířata společenská, která vyhledávají bližší kontakty. Navíc jsou osmáci velmi zvědaví. Pes a především kočka proto představují pro osmáky velké nebezpečí. Stejně tak fretky. Osmáci totiž po chvíli váhání půjdou kočku klidně prozkoumat zblízka, necítí se ohroženi. Pro kočku je osmák vlastně větší myší a je tím pádem jasné, co bude jejím cílem. Velmi těžko bychom na sebe tato zvířata zvykali. Proto máme-li doma i jiná zvířata než osmáky, raději vždy dvakrát zkontrolujme, jestli se k sobě nemohou dostat. Osmáky můžeme v případě dostatečně prostorné voliéry chovat společně s příbuznými druhy – divokými morčaty a činčilami. Tato zvířata mají podobné potravní nároky a pocházejí ze stejných oblastí. Přesto jsou určité rozdíly v nárocích na mikroklima i potravu a ošetřování takto vytvořené skupiny rozdělit. Pokud si nejsme jisti, máme-li Kosmáka dostatek času, je vhodnější pořídit si větší skupinku, aby se jedno zvíře necítilo osaměle. Ve skupině se brzy vytvoří hierarchie, zvířata si spolu hrají, spávají v „hnízdě“ jedno na druhém, vzájemně se zahřívají. Sociální kontakty s ostatními osmáky jsou velmi důležité a zvíře netrpí samotou.


Rady na dovolenou

Osmáky si můžeme vzít s sebou na dovolenou, pokud jsou v místě, kam jedeme, pro ně vyhovující podmínky. Osmákům ale cestování nijak zvlášť nesvědčí. Jedeme-li na delší cestu (k moři apod.), je vhodnější domluvit na tuto dobu patřičnou péči příbuzných či známých. Ideální je, můžeme-li nechat osmáky v jejich vlastním prostředí a nechat je od někoho krmit a napájet. Po dobu naší dovolené jsou osmáci schopni se obejít bez volného výběhu, není třeba s tím nikoho obtěžovat. Bereme-li si osmáky s sebou, je nutné se předem informovat na místě, kam jedeme, mají-li tam zvířata přístup. Na cestu i dobu pobytu s sebou vezmeme klec. Pokud máme pro osmáky velkou voliéru či akvárium, pořídíme si nebo vypůjčíme klec menších rozměrů, abychom ji mohli převézt. Osmáci v ní po kratší dobu naší dovolené bez potíží mohou být. Osmáky převážíme v malé přenosce, kterou patřičně vysteleme senem. Napáječku s vodou do ní nedáváme, snadno by se rozbila či vylila. Při delší cestě dáme raději Osmákům ovoce nebo zeleninu. Během dovolené pak pečujeme o osmáky jako obvykle, raději je však v cizím prostředí volně nepouštíme. Při odjezdu na víkend osmáci bez problémů vydrží sami doma. Doplníme pouze napáječku, podáme větší množství sena a případně použijeme zásobníkové krmítko. Osmákům bude chybět pouze kontakt s námi a výběh. To jim samozřejmě po návratu domů musíme vynahradit.